ABOUT THE PRIDE AND WHY WE LEFT PRAGUE

 

Minulý víkend jsme se objevili v Olomouci a ne náhodou. Jeden z důvodů, proč jsme opustili Prahu byl ten, že zde v sobotu vrcholil Prague Pride, festival LGBT komunity, svým tradičním pochodem z Václaváku na Letnou. Dost možná jsme tak byli jediný gay pár, který jel vlakem opačným směrem, na Moravu. Často se nás kamarádi, kamarádky a známí ptají, jak se k takovým věcem stavíme. Jestli si myslíme, že to má smysl, nebo ne. Tak tady to je.

LGBT komunita je takový zvláštní mix různých typů lidí. Máte zde kluky, kteří mají rádi kluky, pak holky, kterým se líbí holky, pak lidi, kterým se prý líbí obě pohlaví, trans hledající sebe sami a pak ostatní, kterým se ze všeho nejvíc líbí hlavně oni sami. V šatech od Diora a v lodičkách od Jimmyho Choo. Ti všichni jdou v jednom průvodu. Jsou zadaní, single, nebo v složitém vztahu v kostýmu psa. Tváří se, že tam jdou bojovat za „komunitu“, ale vlastně tam jdou spíš kvůli sobě. V jedné ruce drží vlaječku, v druhé na telefonu čekujou Grindr. Fakt, zažil jsem to dva roky zpátky, naštěstí z pozice přihlížejícího. Někteří tam jdou s tím, že „změní svět“, ale uvnitř tuší, že tím nic nezmění. Ti ostatní tam jdou pro zábavu, netají to, a jsem rád za jejich upřímnost. Ono, kdyby šlo diktovat podmínky vládě půlhodinovým průvodem jednou za rok, nebyl by ten svět trochu moc jednoduchý a pokřivený? A není to tedy fakt „zbytečný festival?“

Žít v Česku je si myslím, pro nás z „LGBT“, vlastně docela fajn. Když pominu, že polovina republiky je nevěřící (takže nemají náboženský důvod k nesnášenlivosti), je mezi našimi přáteli i několik věřících, a jsou to skvělí lidé, upřímní a čestní. Žijeme v bezpečném státě, což je dnes neocenitelné. Nejsme nijak šikanováni ve škole, máme skvělé vztahy v práci. Takových, jako jsme my, je opravdu spousta. Na otázku, zdali bychom chtěli vychovávat děti odpovídáme ano, ale ne za každou cenu. Pokud by zde byla možnost náhradní matky, určitě bychom ji jednou využili. Pokud by zde byl nedostatek adoptivních rodičů, šli bychom touto cestou. Nemyslíme si, že by měl mít gay pár přednost před tradiční rodinou. Důležité je, aby bylo dítě vychováváno s láskou a péčí, nejlépe v úplné rodině. Ono, než mít tátu alkoholika, tak raději dva spořádané, ne? Na otázku manželství odpovídáme ano i ne. Manželství odjakživa byla otázka uzavření svazku mezi mužem a ženou, a tak by to mělo zůstat. Registrované partnerství přece úplně stačí. Stejně budem říkat „jo, jsme svoji“. Důležité je, aby se ale vyřešily právní vztahy a byly co nejvíce podobným těm, jež jsou naplněny při uzavření manželství. Právo vědět zdravotní stav „manžela“ nebo právo dědit by v roce 2017 mělo být samozřejmostí. A není.

Posedmé prošly tisíce barevných lidí Prahou, a život zde je pořád stejný. Duhu zastínil mrak plný nevyřešených otázek. To, že se v posledních letech občas něco změní v náš prospěch je, spíš než zásluhou průvodu, díky mediím a západním státům, které jsou našim vzorem. Kdo viděl film Pride (2014) o tom, jak se LGBT komunita usilovně snažila finančně podporovat horníky v polovině 80. let v Británii a oni jim rok na to na oplátku pomohli vybojovat svá práva, určitě ho napadlo, jakto že v průvodu chyběli pracovníci OKD. Asi je nikdo neoslovil. Škoda. LGBT komunita zas mohla jednou být právem hrdá. To je ten PRIDE. Zatímco někteří popíjeli Cosmopolitan na Letný, my si vyčistili hlavu v klidné Olomouci a nabrali síly do dalšího (akademického) roku. Roku, kdy budem ležet v knížkách, chodit do práce, poznávat lidi, získávat kontakty a seberealizovat se, abychom jednou „hrdě“ smazali otázníky nad námi. Nejsme hrdí na to, že jsme gay. Není důvod. Máme chodit do průvodu, protože jsme jiní, a vlastně tvrdit, že jsme jako ostatní a chtít respekt? Respekt se nedá vykřičet. Ten si člověk musí něčím zasloužit. Snad nás jednou uvidíte v politice, nebo na vlivných pozicích v nadnárodních korporacích, nebo zkrátka někde, kde budeme moci něco změnit. K lepšímu. S vysvětlením. Ne nátlakem. Tak, abychom se nestyděli se držet za ruku, když jdeme na romantickou procházku, a tak, abychom se vůbec mohli držet za ruku, když ten druhý leží na nemocničním lůžku.

S úctou všem našim LGBT i neLGBT čtenářům
za nás oba, P.
#LoveWins

0 Replies to “ABOUT THE PRIDE AND WHY WE LEFT PRAGUE

  1. Úžasný článek!❤
    Už delší dobu jsem vás sledovala na instagramu, když jsem zjistila, že nejste jenom jeden člověk, ale dva a navíc gayové, byla jsem zaskočená.
    Většina gay lidí všude píše, že jsou gay a chtějí, ať všichni kolem oslavují to, že jsou gay a tak.
    Jsem věřící, ale gaye neodsuzuju, protože vím, že za to nemohou. Ale nechápu lidi, co o sobě všude píšou že jsou gay, oslavují to, že jsou gay a tak.
    V těchto dnech máme Celostátní setkání křesťanské mládeže. Když jsem tady naklepla Prague Pride, všichni řešili hlavně to, že ten průvod je jenom cirkus a že to práva prosadit nepomůže a tak.

    Jste naprosto úžasní, neuskuteční, moc vám přeju, ať se vám ve vztahu dál daří a taky vám přeju hodně štěstí a nervů do dalšího (akademického) roku❤

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *